V různých koutech jihovýchodní Asie se skrývají rostliny, které už po staletí fascinují svět svými mnohdy záhadnými vlastnostmi. Jednou z takových je i kratom, drcený prášek z listů s pestrou historií, který bývá častým předmětem živých debat. Připojte se k nám na cestě po stopách toto zajímavého produktu, kde objevíme jeho původ, druhy a specifika.

Kde je domov kratomu?

Kratom pochází ze stromu, jehož latinský název zní Mitragyna speciosa. Patří do čeledi mořenovité (Rubiaceae) a jeho původ najdeme v jihovýchodní Asii v teplých oblastech Malajsie, Thajska, Vietnamu, Indonésie nebo třeba Bornea. Tento strom je příbuzným známějšímu kávovníku a nejde o žádného trpaslíka, dorůstá až do výšky 30 metrů.

Mitragyna speciosa se stala středem pozornosti díky své dlouholeté tradici v zemích své domoviny, jako je Thajsko nebo Indonésie. Přestože se jedná o jediný druh rostliny, liší se v závislosti na kultuře a tradicích regionu, ve kterém je pěstována. Místo, odkud pochází, má také vliv na poměr alkaloidů, které se nachází v listech rostliny.

Rozhodně nejde o žádný nově objevený strom. V Asii ho lidé vyhledávají již po několik tisíc let, za tu dobu se stal součástí tamních domorodých kultur.

Barevné druhy kratomu

U kratomu jste se mohli setkat s několika označeními, nejčastěji se jednotlivé druhy rozeznávají podle barev. Rozdílné barvy a vlastnosti jednotlivých druhů jsou způsobeny jejich zpracováním. To se může lišit dobou fermentace, způsobem sušení a také časnějším, nebo naopak pozdějším sběrem listů, které se drtí na jemný prášek.

U červeného kratomu je barva ovlivněna žilkami na spodní straně zralých listů. Tyto listy se musí nejdříve sušit v místnosti bez světla, poté se dlouhou dobu fermentují, díky čemuž listy mění barvu do červena nebo do hněda.

Fermentací procházejí také listy u žlutého kratomu, avšak u nich je výrazně kratší. Přistupuje se k ní až poté, co byly listy sušeny uvnitř a poté na přímém slunci. Navíc se pracuje s mladšími listy než u červeného kratomu.

Jiný způsob sušení má bílý kratom. Sbírají se na něj velmi mladé listy, které se nejdříve suší v naprosté tmě. V této fázi přichází listy o barvu, protože zpracovávají svůj vlastní chlorofyl. Dosušování probíhá stejně jako u zeleného kratomu na slunci.

Nejzákladnější způsob zpracování má pak zelený kratom. Ten se vyrábí ze zralých listů, které se suší ve větrané místnosti a poté na přímém slunečním záření.

Proč se listy zpracovávají různými způsoby?

Zdaleka nejde jen o estetickou stránku konečného produktu, ale i o látky, které listy obsahují. To se liší právě v závislosti na tom, zda se jedná o mladé, nebo naopak zcela zralé kousky. Mladé listy například obsahují velké množství alkaloidu mitragynin.

Červený kratom ze zralých listů pro změnu jako jediný obsahuje hodně alkaloidu 7-hydroxymitragynin. Množství jednotlivých alkaloidů se totiž mění také na základě zvoleného typu sušení a délky fermentace. A právě tyto látky jsou předmětem mnoha diskuzí.

V současné době se debatuje o tom, zda by měl být kratom legální a jak by měla být regulována jeho dostupnost a distribuce. Několik zemí zvažuje zavedení regulace, která by umožnila manipulaci s kratomem za určitých podmínek, zatímco jiné země zůstávají u striktního zákazu.