František Smažík - Tvrdohlavci

Kolektivizační drama zacílené na co nejzjednodušenější a nejschematičtější výklad střetu JZD (jako reprezentanta nových pořádků) a úkladných odpůrců z řad velkosedláctva, podobně jako na dobově velmi populární obraz střetu dvou generací (jako střet uvědomělých a tmářů).

N. A. Ostrovskij – Miloslav Stehlík - Jak se kalila ocel

Dramatizace kanonického románu o "vykovávání prvních komsomolců" možná mimoděk zvýrazňuje jednu z nejvýraznějších složek sovětské sorely: sadomasochistické obětování a sebezničení hlavního hrdiny. Kondenzovaný děj, který přeskakuje v čase, zobrazuje nejen ideologické vítězství komunismu, ale i postupný rozklad hrdiny Korčagina, který ze "světlé zítřky" obětuje své tělo.

Ilja Bart - Lidé z Viktorky

Bartova hra nás zavede pod zem, do temného prostoru dolu Viktorka, v němž se nositelé světla nové skutečnosti (mladí pokrokoví havíři) utkávají se silami ideologického temna (staří havíři, špehové západu). Text vyniká výrazným katarzním přerodem havíře Krofty, který symbolizuje pomýlenost starého řádu a jeho potenciál přetvoření v novém věku.

Vašek Káňa - Parta brusiče Karhana

"Parta brusiče Karhana" je patrně nejznámnější divadelní hrou socialistického realismu. Odehrává se v prostředí továrny, která slouží jako kulisa konfrontace dvou generací pracujících. Zápletka dramatu tkví v pnutí mezi konzervativní starší generací a mezi uvědomělými mladými dělníky, kteří se snaží zefektivizovat výrobní proces novými pracovními postupy.