K Zelenkově dramatizaci Reportáže psané na oprátce
1.
22. února 1961 uvedlo Divadlo Julia Fučíka v Brně premiéru hry na motivy Reportáže psané na oprátce. Julius Fučík[1] byl realizován („v podobě nezměněné, jen s drobnými škrty“)[2] podle scénáře Otty Zelenky k televizní hře Fučík, odvysílané poprvé v roce 1956.[3]
To, že předloha hry televizní slouží „jen po drobných škrtech“ hře divadelní, můžeme jednoduše chápat jako příznak doby: v padesátých letech je televize těsně provázána s divadelní dramaturgií, což zapříčiňuje částečně technika, částečně mladost televizního vysílání, a tudíž i neprobádanost nových možností.[4]
Zelenkovu motivaci přepsat Reportáž psanou na oprátce (tedy text kanonický; text, který založil kult, zacílený především na tehdejší mladou generaci, do které Zelenka, narozený v roce 1931, patřil) do formy ztvárnitelné v televizi, lze rovněž bez problémů odhadnout; Dějiny české literatury 1945-1989 zmiňují úpravu literárních děl pro masová média jako jeden z charakteristických rysů tehdejší doby: „Jako jedna z jejich [masových médií] povinností byla přijímána povinnost cestou nejrůznějších adaptací (a případných ideologických inovací) divákům a posluchačům zprostředkovat klasická díla národní a socialistické literatury.“[5]
Televize a rozhlas tedy sloužily mj. k tomu, aby diváci a posluchači získali dojem, že mají povědomí o vybrané literatuře, aniž by ji četli;[6] zároveň mohly texty prezentovat různě (formálně i ideologicky) upravené, což skýtalo lákavý manipulační potenciál.
To vybízí k několika otázkám: Jakým způsobem přetvořil Zelenka text Reportáže psané na oprátce do podoby televizní, resp. divadelní hry? A provedl při tom nějaké ideologické inovace?
Pro větší názornost text Zelenkovy hry porovnávám s jinou dramatizací Reportáže: hrou Nejlepší synové a dcery[7] (premiéra 1951) Vladimíra Semráda. V závěru pak nastíním okolnosti diváckého přijetí Julia Fučíka, čímž se dostanu k otázce, zda adaptace splnila svoji funkci.
1 - ZELENKA, O.: Julius Fučík. Praha 1961.
[zpět]
2 - STRÁNSKÁ, A.: Oslavná hra. In: Divadelní noviny IV, 1961, č. 21-22, s .7.
[zpět]
3 - http://www.slovnikceskeliteratury.cz
[zpět]
4 - JANOUŠEK, P. a kol.: Dějiny české literatury 1945-1989, II. Praha 2007, s.466.
[zpět]
5 - Tamtéž, s. 443.
Adaptacím literárních děl se Zelenka věnuje systematicky; v roce 1956 nastupuje jako dramaturg do Filmového studia Barrandov a tentýž rok už Československá televize vysílá jeho Fučíka a Škorpiona (podle Hanse Scherfiga). Později Zelenka podle českých předloh zpracoval mj. V zámku a podzámčí, Dům na předměstí, F.L. Věk nebo Cirkus Humberto. Nevyhýbal se však ani cizím předlohám (Voják v ohni, Dobráci, Rudin apod.). http://www.slovnikceskeliteratury.cz/
[zpět]
6 - To ve své recenzi Julia Fučíka mj. konstatuje i Stránská. I dnes se ale můžeme běžně setkat s názorem, že adaptace literárních děl slouží především k tomu, aby diváci poznali „skvosty literatury“, aniž by je museli číst.
[zpět]
7 - SEMRÁD, V. Nejlepší synové a dcery. Praha 1951.
[zpět]