> Titulní stránka > Reflexe

Abstract    
This article explores television serial Synové a dcery Jakuba skláře as an item of television popular fiction produced and broadcasted by Czechoslovak television in 1980´s. Consequently it examines serial´s production and textual categories in its connection to communist ideology. The concept of ideology is also reviewed with an eye to its development in cultural studies in last two decades.

The serial represents a form of film historiography as it covers almost sixty years of Czechoslovak history from 1899 to 1957. The textual content is examined from the methodological perspective of textual orientators – narrative features that refer to historical reality and simultaneously refer also to the moment of production by paradigmatic choices. Ideological choice of textual orientators is spotted in ascribed role of social democratic party and communist party and also in the division of two phases of communist periods: times of struggle and times of power. However, the central textual category is disconnected from communist ideology. It represents universal modernist essentialism and postulates inner human qualities (in contrast with surface) as a marking sign of main good heroes.

1. Úvod
Seriál Synové a dcery Jakuba skláře^[1] vyrobila^[2] a odvysílala^[3] Československá televize v roce 1986. Natáčení v režii Jaroslava Dudka probíhalo v letech 1984–1985 a scénář Jaroslav Dietl psal a opravoval v letech 1983–1984.^[4] Sága dělnického rodu Cirklů možná nepatří k dílům, která se divákům okamžitě asociují s osobou Jaroslava Dietla,^[5] svým rozsahem a významem náležejícím „primetimovému“ seriálu však skvěle ilustruje dobu vzniku a s ní související průvodní produkční okolnosti. Tento fakt je o to zajímavější, že historická situace, jejíž vybrané parametry do sebe proces vzniku seriálu i struktura jeho textu „nasály“, netrvala v československé společnosti ani v Československé televizi dlouho.  Oblouk mezi dobou, kdy začal Dietl příběh o rodu Cirklů rozmýšlet a kdy byl natočený seriál odvysílán, totiž překlenuje první a druhou polovinu 80. let, tedy přechod mezi „stabilizovanou normalizací“^[6] první půle a zneklidňujícím „dovozem“ gorbačovské tzv. přestavby druhé půle 80. let.^[7] V případě seriálu Synové a dcery Jakuba skláře se tedy setkáváme s reprezentativním televizním produktem, jehož vznik a premiéra zasahují jak do etapy dosud ničím nerušené normalizace, tak do doby, která již znala reformní pojmy Michaila Gorbačova a která trvala pouhé čtyři roky –  do celkové společenské a politické transformace v roce 1989. Celkově pak věříme, že  analýzou procesu vzniku seriálu a významů jeho narativní struktury se vyjádříme k jevům, které jsou typické pro dramatické televizní texty, jejich obsahy i jejich řízení v Československé televizi na sklonku komunistického vládnutí.^[8]

2. Záměr analýzy ideologie v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře

Seriál Synové a dcery Jakuba skláře je postaven na vzájemném prostoupení rekonstrukce reálných historických událostí a smyšlených příběhů fiktivních postav. Dobové recenze, které vyšly po premiéře posledního dílu, jej ostatně nejednou označují jako kroniku.^[9] Míra filmové historicity (tedy verze dějin zachycené neakademickou, ale pro historiografii významnou filmovou metodou^[10]) je v něm vzhledem k žánru a zařazení k televizní populární dramatické tvorbě neobvykle vysoká. Významnou součástí každého dílu je nediegetická^[11] informace v podobě přesného vročení, které se na obrazovce objevuje hned za názvem konkrétní epizody. Například v případě prvního dílu je divákovi k dispozici uvození titulkem „Vandrovník“, po němž následuje letopočet 1899. U třináctého dílu je název epizody „Jubileum“ vystřídán letopočtem 1957.^[12]

Seriál tedy obaluje příběhem rozrůstající se rodokmen Cirklů od zakladatele rodu Jakuba k osudům jeho sedmi dětí, přičemž se všichni stávají fiktivními postavami reálných událostí a to na ploše první poloviny 20. století (léta 1899–1957). Scénář a jeho vizuální podoba vznikají v jednom konkrétním historickém okamžiku (přechod od stabilizované normalizace do období přestavby 1983–1985) a současně v těsné diskurzivní souvislosti^[13] rekonstruují jiné historické okamžiky. Vlastnosti rekonstrukce dějinných událostí, které jsou odvozené od sociopolitické situace, v níž seriálová retrospektiva vznikla, budeme pro účely této analýzy chápat jako ideologické prvky textu. (O volbě přiměřeného pojetí fenoménu ideologie více v kap. 3.) Označující praktiky, v nichž se ideologická vazba mezi rekonstrukcí dějin a sociopolitickou situací jejího vzniku projevuje, budeme potom v rámci analýzy nazývat textové orientátory.^[14]

Vycházíme z toho, že kromě nediegetické úvodní informace (vročení dílu) text nadále ukotvuje a odkazuje k historické skutečnosti i prostřednictvím mnoha dalších narativních či označujících prvků, například postav a jejich vztahů, prostředí, zápletek, replik postav a jejich sekvencí. Za textové orientátory (a tedy manifestace ideologie) budeme považovat prvky, které svazují text s předobrazem konkrétních historických událostí, navigují pozornost a zajišťují referenci vizuální i verbální složky k uvedenému vročení a jeho historické skutečnosti. Současně nás však nebudou zajímat všechny textové orientátory, ale jen ty, které by se mohly změnit, kdyby seriálová rekonstrukce dějin vznikala v jiném politickém a sociálním milieu. Tento postup je v sémiotické analýze znám jako technika prověřitelná tzv. komutačním testem.^[15] Některé textové orientátory – například kostýmy – jsou poměrně neutrální a byly by použity za libovolných produkčních okolností. Za ideologicky nasycené textové orientátory budeme naopak pokládat označující a narativní prvky na místě paradigmatických voleb,^[16] tedy na místech, kde se nabízí i obsazení jiným zachycením historické skutečnosti a na nichž byla minulost rekonstruována v těsné souvislosti s diskurzem doby vzniku seriálové narace. Textový orientátor je proto označující nebo narativní prvek, který vystihuje základní ideologický princip každé umělecké rekonstrukce historie: je v něm obsažen spoj mezi minulostí a přítomností,  přibližuje a upřesňuje rekonstruovanou minulost a jeho volba současně vypovídá o přítomnosti, z jejíž perspektivy se rekonstrukce provádí. Jako příklad můžeme už na tomto místě uvést postavu starého kronikáře a sociálního demokrata Pertolda, který ve čtvrtém díle z roku 1924 (první díl z doby po roce 1921, tedy po založení KSČ) umírá a jeho hrob je při pohřbu zahalen standartou sociální demokracie. Tato postava a její narativní funkce v seriálu je podle nás textovým orientátorem, protože pěstuje vztah k reálným událostem a současně by nesla zcela jiný význam, pokud by například reprezentantem sociální demokracie nebyl starý kronikář, ale dejme tomu mladý dělník, který by nezemřel sešlostí věkem, ale při nehodě nebo násilím.

Na závěr této kapitoly nemůžeme obejít konstatování, že do celé interpretace vstupuje ještě třetí časový rozměr, kterým je sama doba vzniku našich interpretací, tedy postkomunistická současnost České republiky. Z tohoto hlediska se časový systém  dále komplikuje: i sama doba vzniku historizujícího seriálu SDJS je z dnešní perspektivy historií (nejen dobou minulou, ale zejména institucionálně a legislativně překrytým a nahrazeným sociálním uspořádáním), takže se v dané chvíli ocitáme v jakési „zdvojené minulosti“, hodláme analyzovat seriál ze „starých časů“, který vypráví o časech ještě starších. Přesněji bychom tedy měli uvést, že za ideologické prvky textu budeme pokládat vlastnosti překladu historických událostí podle diskurzu doby vzniku seriálu, jak se jeví z hlediska doby, jejíž diskurz a ideologie jsou s momentem, kdy seriál vznikl i s lety, která rekonstruuje, zcela nesouměřitelné. Významy, které budeme nacházet, tedy závisejí na všech třech uzlových bodech časového rozpětí (2006) - - - (1986–1983) - - - (1957–1899). Na reálných historických dějích z půlstoletí, které rekonstruuje seriál SDJS, přitom záleží ze všeho nejméně, protože minulost bez výkladu je podle našeho mínění v budoucnosti relativně nevýznamná a aktem výkladu je současně i tato analýza ve vztahu k období poloviny 80. let.